Jarní údržba zahradních trvalek

Pěstitelská skupina trvalky obecně zahrnuje rostliny bylinného nebo polokeřovitého charakteru, které jsou schopné v našich podmínkách přezimovat ve venkovních podmínkách. Skupina tedy není nijak jasně vymezena a některé druhy mohou být podle různých autorů zařazovány například mezi keře nebo nepravé letničky. Mezi trvalky v užším slova smyslu většinou neřadíme cibuloviny a hlíznaté rostliny a ani traviny, i když výjimky se často najdou.

Tato skupina v poslední době velmi nabývá na významu a stává se velice populární v našich zahradách. Trvalky, jinak také pereny, vnáší do kompozice zahrady výrazně dynamický prvek, který se v průběhu roku velmi rychle vyvíjí. Díky těmto rostlinám jsme schopni vytvořit esteticky vysoce atraktivní porosty a to nejen prostřednictvím jejich mnohdy excelentnímu průběhu kvetení. Barva květu zaujme na první pohled, neméně zajímavá je však textura (zejména listů) některých taxonů. Pereny najdou v našich zahradách široké uplatnění ať už na záhonech různého charakteru, tak v celých porostech jako bylinné patro jinak dřevinných partií (náhrada mulče). Dokáží v zahradě navodit divokost, dojem přírodnosti, nebo naopak odkazovat na jiná období v historii a též více či méně vzdálené krajiny.

Trvalky, stejně jako okrasné traviny, můžeme rozdělit na stálezelené druhy a druhy, u kterých nadzemní část na zimu odumírá a rostlina přečkává zimu v podobě podzemních orgánů (kořen, oddenek, atd.).

 

Stálezelené trvalky

Mezi alespoň částečně stálezelené trvalky patří celá řada převážně nižších druhů, jako jsou bergenie (Bergenia), některé kakosty (Geranium), některé plaménky (Phlox), Waldsteinia, některé škornice (Epimedium), devaterníky (Helianthemum), Omphalodes, zběhovec (Ajuga), tařička (Aubrieta), trávnička (Armeria), některé čemeřice (Helleborus) a další.

Neznamená to však, že by na těchto rostlinách nezanechala zima svoje stopy. Rozhodně bude potřeba odstranit odumřelé části, zejména listy a popřípadě ještě zbytky květenství. Rostliny pak budou nejen lépe vypadat, ale získají také prostor pro vývoj nových částí. Tuto činnost můžeme provádět během prvních pěkných slunečných dnů v předjarním období nebo začátkem jara. Odstraňováním již odumřelých částí bychom ale neměli poškozovat zdravé partie, to znamená, že v případě nutnosti bychom měli použít ostrý nástroj – zahradnické nůžky nebo nůž.

 

Trvalky, jejichž nadzemní části na zimu odumírá

Do této skupiny patří většina trvalek pěstovaných u nás. Namátkou můžeme jmenovat hvězdnice (Aster), třapatky (Rudbeckia), kopretiny (Leucanthemum), krásnoočka (Coreopsis), stračky (Delphinium), sasanky (Anemone), bohyšky (Hosta), šuškardu (Liatris) a celou řadu dalších.

U této skupiny zaleží na tom, jestli jsme již provedli řez v podzimní sezóně či nikoliv. Některé taxony trvalek (zejména ty, které mají pěknou texturu a jejichž struktura odolá mrazu) dokáží totiž být za určitých podmínek vysoce atraktivní i v zimním období, například když jsou pokryty jinovatkou. Pokud na zahradě máme tyto rostliny, přistoupíme k odstranění odumřelých částí ještě před počátkem nového rašení. Řez provedeme těsně nad povrchem půdy.

 

Další práce v trvalkových záhonech

Rostliny je dobré na jaře také lehce pohnojit, nejlépe hnojivem, které uvolňuje živiny postupně v delším časovém období. Pamatujeme, že zatímco dusík je potřebný zejména pro růst vegetačních částí (stonky, listy) a nástup kvetení spíše opožďuje, fosfor kvetení (bohatost a nástup) naopak podporuje. Hnojení bychom tedy měli správně vyvážit (nejlépe zakoupením speciální směsi).

Během údržby se také věnujeme případnému manuálnímu odplevelování, avšak správně navržený, založený a udržovaný porost trvalek by měl do značné míry plevele eliminovat sám pomocí konkurenční výhody. Chemické odplevelování není vhodné, mohli bychom napáchat mnohem více škod než užitku.

V porostech dále bývá po delší době od založení potřeba upravit konkurenční vztahy mezi jednotlivými taxony. Většinou omezujeme druhy, které se příliš rozrostly, a nevyhovují již našemu záměru. Tyto části jednoduše odryjeme rýčem. Jelikož jde většinu trvalek rozmnožovat také dělením trsů, můžeme tyto rostliny využít na jiném místě zahrady. Stejně tak můžeme zarovnat (odpíchnout) okraje záhonů. Danou činnost je potřeba udělat ještě před zahájením bujného jarního růstu.

Jednotlivé taxony se také liší délkou svého života. Efektivní délka života se u většiny druhů pohybuje kolem osmi až deseti let, existují však rostliny s výrazně delší nebo naopak kratší životností. Pokud již rostliny nevykazují takový růst jako v minulosti a celkově se jejich atraktivita klesá, je nutné přemýšlet o jejich výměně.

Celkově není údržba trvalek nijak náročnou operací na odbornost, avšak budete-li chtít provádět tuto údržbu na své zahradě sami, můžete se alespoň na začátku obrátit na odborníka pro radu a případně i ukázku, jak přistupovat ke konkrétní rostlině, protože výjimek a zvláštností se najde celá řada.

 

Autor: Bc. Vít Ondráček
Zdroje: Přednášky z předmětu Dendrologie, ZF MZLU, akademický rok 2009/10

 

KONTAKT

+420 777 815 279
arbodesign@arbodesign.cz