Přírodní zahrada :: Anglická perenová zahrada, část IV.

Divoká (nebo též přírodní) zahrada je svým způsobem odpovědí na nové hnutí v architektuře, který spojuje účelnost, řemeslnou zručnost a regionální tradici, Arts and Crafts.

S tímto hnutím je ale spojována především Robinsonova blízká přítelkyně Gertrude Jekyll, která byla knihou The Wild Garden silně ovlivněna a její vlastní zahrada v Munstead Wood a mnoho jejích návrhů silně odrážely přístupy vymezené v této knize.

Gertrude Jekyll (1843-1932) se narodila v Londýně, ale vyrůstala v Surrey. Díky zámožnějším rodičům jí bylo umožněno studovat malířství. Tato dáma byla známá svou činorodostí, ale její největší životní vášní byla zahrada. S Williamem Robinsonem se s Gertrude Jekyll poprvé setkala v roce 1875.

Jako obzvláště činorodé se ukázalo její spojenectví s architektem Edwinem Lutyensem. On tvořil půvabné venkovské domy včetně architektonických prvků jejich okolí a ona k nim zahrady. Realizace vynikaly jednotou domu a zahrady, bylo v nich dosaženo smíření mezi formálním a přírodním zahradním designem, tedy Jekyllové přírodní výsadby s Lutyensovou geometrií ve vyvážené jednotě obou principů.

S příchodem nového století se však situace mění, ubývá soukromé bohatství tradiční aristokratické třídy, zjednodušování architektury je reprezentováno tzv. Modern Movement, odděluje se klasické řemeslo od architektury, výrazněji se prosazují prefabrikáty. Lutyens vyšel z módy a s nastupujícím modernismem se na výsluní dostávají architekti jako Frank Lloyd Wright nebo Walter Gropius. Gertrude Jekyll se však dokázala adaptovat na menší zahrady nově vzniklé střední třídy.

Gertrude Jekyll chápala tvorbu zahrady jako výtvarné umění a své vyjadřovací prostředky (rostliny) dokonale ovládala. Výtvarné vzdělání se odráží v jejím používání barev, typická je pro ni převažující harmonie, do které je citlivě zakomponován kontrastní prvek.

Ačkoliv William Robinson odmítal pěstování rostlin v záhonech, protože se mu zdály příliš formální, Gertrude Jekyll je obhajovala. A to včetně záhonů letniček a dvouletek, které si cenila pro jejich dlouhé kvetení. Záhony byly koncipovány tak, aby byly atraktivní v různou dobu v roce a aby záhony byly atraktivní co nejdéle, byly do nich přidávány také hrnkové rostliny, např. hortenzie, nebo letničky a hlíznaté a cibulnaté rostliny. V rozporu s Robinsonovými pravidly divoké zahrady je také zaštipování rostlin v záhonech pro lepší kvetení a kompaktnost nebo pravidelné podzimní doplňování kompostu. Její záhon v Munsted Wood dosahoval úctyhodných rozměrů, měl 60 m na délku a 4,3 m na šířku. Pro ještě delší dojem v něm použila falešnou perspektivu v podobě zužování a blednutí barev ke konci.

V záhonech asociovala rostliny do tzv. drifts (závějí, jazyků), což byly dlouhé, úzké, plynoucí skupiny. Tento způsob výsadby měl nepopíratelnou výhodu v tom, že když květiny kvetly, byly v kompozici záhonu jasně patrné, naopak po odkvětu byly snadno překryty právě nápadnými rostlinami.

Ačkoliv tedy není Gertrude Jekyll pravověrnou následovnicí Robinsonovy divoké zahrady, přinesla tomuto směru tvorby praktický design namísto vágních definic Robinsona. Její zahrady vynikají vyváženým kontrastem mezi formálním jádrem zahrady (záhony, rozária) a neformálním (divokým) zbytkem přecházejícím do krajiny. Výsledkem je zahrada, která harmonicky splývá se svým okolím. Gertrude Jekyll myslela též na divoce žijící živočichy, do zahrady umisťovala rostliny, které jsou atraktivní pro ptáky svými bobulemi, nebo tím, že přitahují hmyz.

Vliv Jekyll je patrný také u tvůrců o generaci mladších, jako byli Lawrence Johnston (1871–1958), Vita Sackville-West (1892–1962), Norah Lindsay (1866–1948) nebo Graham Stuart Thomas (1909-2003) a další protagonisté květinových zahrad.

Anglická květinová zahrada se ve své podstatě opírá o ostrovní tradici tzv. cottage garden, venkovských zahrad, kde se specifickou formou prolíná užitková a okrasná funkce zahrady. Čistě utilitární funkce zahrady je doplněna záhonovými výsadbami květin, což vytváří vnější ležérně romantický obraz. Anglická květinová zahrada zde zmiňovaných autorů je, dá se říci, kultivovanou formou cottage garden, ideálu anglického venkova.

 

Autor: Ing. Vít Ondráček
Literární zdroje dostupné u autora

KONTAKT

+420 777 815 279
arbodesign@arbodesign.cz