Přírodní zahrada :: Laicizace přírodní zahrady, část IX.

Zatímco doposud se text práce věnoval téměř výhradně stále sofistikovanějším metodám zakládání přírodní zahrady čerpajících ze širokých poznatků ekologie a rostlinné sociability, v naraci přírodní zahrady lze vystopovat i přístup zcela opačný. Jedná se však patrně o přístup, který se vybaví široké vrstvě veřejnosti při vyslovení termínu přírodní zahrada (v němčině Naturgarten).

Tento model se pravděpodobně začal vyvíjet v německy mluvících zemí. Jeho charakteristickým rysem je výrazná porce práce s veřejností a obecná laicizace. I když se v rámci tohoto hnutí realizují také osobnosti s univerzitním vzděláním, zahrada je v tomto případě vytvářena více odspodu, z širokých vrstev veřejnosti. Protagonisté této formy přírodní zahrady většinou na základě svého vlastního občanského uvědomění prosazují integrační myšlenky mezi přírodou a člověkem. Zahrada v tomto pojetí je cíleně budována k podpoření okolní přírody, která je z naší krajiny a měst vytlačována. Zájem o zahradu jako umělecký prostor je minoritní. Dosti často je tento přístup spojován s praxí ekologického nebo organického zemědělství, tedy s takovou produkcí potravin, která co nejméně zatěžuje přírodní zdroje a nepoškozuje zdraví. Zvláště populární je v poslední době také u nás technika permakultury.

 

Přírodní zahrada je v tomto pojetí víc než cokoliv jiného věc životního stylu, který je vyjádřením touženého návratu k přírodě, do harmonie ztracené během průmyslového věku. Snahou je žít ve zdravém prostředí v souladu s přírodou. Nebývá to vždy pravidlem, ale zahradní tvůrce se většinou soustředí spíše pouze na inscenaci stanovištních podmínek, samotné ozeleňování je pak více či méně řízeno samotnou sukcesí. Zpravidla je snahou, aby vegetace v zahradě maximálně odpovídala potenciální vegetaci v jejím okolí. Vegetační prvky jsou zakládány převážně výsevem osiva sesbíraného z místních zdrojů a je necháván prostor pro přirozené šíření rostlin z okolí.

Zahrada v tomto podání snad nejpřesněji reflektuje základní definice vymezené v pojmosloví v úvodním článku. Geometrické linie a tvary se zde prakticky nevyskytují, stejně tak je zcela neobvyklý klasicky střižený trávník. Je kladen důraz na autochtonnost rostlin, i když exotické rostliny v některých případech nejsou zapovězeny, zvlášť když se jedná o druhy se značným přínosem pro faunu (invazivní rostliny jsou však zcela vyloučeny). Díky domácím rostlinám zahrada také většinou lépe slouží jako ekologická nika pro celou škálu živočichů, zejména hmyzu, který ale tvoří pouze nižší patro potravinové pyramidy pro větší živočichy, například pro ptactvo. Důraz na blízkost původu je kladen i na ostatní materiály v zahradě.

I když omezení využívání různých agrochemikálií je v podstatě společným znakem pro všechny výše uvedené přístupy, zde se jedná doslova o erbovní znak. Hnojiva, pesticidy, ale i materiály jako rašelina jsou většinou tabuizovány. Pokud rostlinu likvidačně napadne určitý agens, zřejmě nebyla na tomto stanovišti zvolena správně a je dobře, že bude nahrazena úspěšnějším taxonem. Stejný přístup platí i pro pěstování zahradních plodin. Koloběh živin na stanovišti má být zabezpečen kompostováním a organickým hnojením, prevencí chorob a škůdců má být podpora biodiverzity, tedy ekologické stability. Pro podporu biodiverzity má být vytvořeno více stanovištních biotopů, včetně vodních a dřevitých formací.

Paradoxním průvodním jevem je, že pro vytvoření podmínek pro správné rostliny je často nutné z objektivního hlediska snížit hodnotu půdy. Povrch půdy bývá pokryt tunami štěrku nebo drobných kamenů, neboť je potřeba snížit eutrofizaci stanoviště. Vegetace na dlouhou dobu kultivované humózní půdě by měla tendenci směřovat k nepřijatelným kopřivám, merlíkům, lebedám či lopuchům.

Ohnisko tohoto hnutí leží převážně v německy mluvících zemích, tedy v Německu, Rakousku a Švýcarsku. O širším společenském dopadu a důrazu na popularizaci tohoto tématu svědčí i výrazné zapojení občanské společnosti v tomto oboru. Organizovány jsou nejrůznější semináře na toto téma nebo udílení plaketek přírodní zahrady jednotlivým majitelům zahrad.

 

Autor: Ing. Vít Ondráček
Literární zdroje dostupné u autora

KONTAKT

+420 777 815 279
arbodesign@arbodesign.cz