Přírodní zahrada :: Přírodní zahrady kontinentální Evropy, část V.

Dosud se pojednání o vývoji přírodních zahrad odehrávalo převážně na britských ostrovech, avšak také severně od Alp má přírodní zahrada svou hluboce zakořenělou tradici.

Patrně první osobností, která se významně zasadila o propagaci přírodního přístupu k zahradní tvorbě, byl v německém prostředí rodák z berlínského předměstí Willy Lange (1864-1941). Ne náhodou se tak děje v první polovině 20. století, kdy silný německý konzervativizmus dosahuje svého vrcholu a postupně se přetavuje v totalitní národnostní ideologii s tendencí vymezení německého národa vůči ostatním evropským národům (rasám). Zarážející fakt, že také myšlenky přírodní zahrady lze zcela účelově využít v propagaci národního socialismu, není nikterak nelogický.

V německém podvědomí dosud přežívá barbarský duch národa obývající hustě zalesněnou krajinu na levém břehu Dunaje. Archetyp německé krajiny je tedy diametrálně odlišný od Arkádie jižních národů. Proto se také v německy mluvících zemích dostalo daleko většímu ohlasu přírodně krajinářskému parku, který byl podle dobových autorů mnohem blíž nordickému srdci, než formální zahrady latinských národů.

Pro Langa jsou formální zahrady italské a francouzské tradice implicitním vyjádřením postoje vůči divokým národům severu, jejich formalismus vnímá nejen jako vymezení se okolní divoké přírodě ale také, podvědomě, vůči původním barbarským kmenům.

Langeův přístup vyrůstá, stejně jako u Robinsona, z hlubších ekonomických změn, které přináší tzv. druhá fáze průmyslové revoluce. Willy Lange je také patrně první, kdo v zahradnickém oboru poprvé užívá relativně nového termínu „ekologie“ (definovaným německým zoologem E. Haeckelem v roce 1866).

Své zásady shrnul ve své patrně nejznámější knize Gartengestaltung der Neuzeit (Zahradní tvorba nové doby, 1928). Přes jisté demagogické projevy je přínos Willyho Langa pro zahradnickou praxi v současnosti spatřován především v aplikaci biologie a ekologie k sestavení vhodných rostlinných společenstev, které mohly být použity v zahradní a krajinářské architektuře. Přesto však nebyla jeho tvorba přírodní zahrady determinována ani tak ekologií, jako spíše fyziognomickým vzhledem rostlin. Jedním z cílů jeho pojetí přírodní zahrady je možnost použití introdukovaných rostlin, jejichž habitus zapadá do celkového vyznění použitých rostlinných společenstev, za účelem pozvednutí a zkrášlení přírody v uměleckém slova smyslu.

Do vývoje zahradní tvorby začíná výrazněji zasahovat i země nacházející se na ose mezi Velkou Británií a Německem, Nizozemsko. Také tato země prodělala v uplynutém století dynamický rozvoj a stala průmyslovým státem a především obchodní velmocí světového formátu.

Tradice holandské tvorby přírodních zahrad byla založena již v meziválečném období. Za otce ekologického hnutí v Holandsku můžeme označit maastrichtského rodáka a učitele Jacobuse Pietera Thijsseho (1865–1945). Thijsseho úsilí směřovalo ke dvěma cílům, jednak k ochraně postupně mizejících přírodních biotopů, jednak ke zpřístupnění přírody širokým vrstvám obyvatelstva, zejména městského, a poučit ho tímto o biologických souvislostech v přírodě. Thijsse stojí také za vznikem rozvojového plánu města Amsterdam, ve kterém byl kladen důraz na dostupnost zeleně a kontakt s přírodou, nebo za projektem Amsterdamského Bosplanu, či Thijsse‘s Hof v Bloemendaalu. V ohnisku zájmu Thijsseho jsou, na rozdíl od předešlých tvůrců, téměř výhradně domácí druhy rostlin. V jeho podání se tedy principy přírodní zahrady objevují také ve veřejném prostoru.

K pochopení pozdější poválečné zahradní tvorby ve stylu přírodní zahrady je nutno zmínit ještě osobnost Karla Foerstera (1874–1970), berlínského rodáka, který je současníky považován za pionýra moderní přírodní zahrady, tak jak ji známe dnes. Byl to ostatně Foerster, kdo už před sto lety začal s masovým nasazením okrasných travin do zahrad. Díky tomu je svým způsobem vnímán jako přímý předchůdce Pieta Oudolfa a potažmo hnutí známého jako Dutch Wave (Holandská vlna) nebo New Perennial Garden (Nová trvalková zahrada).

 

Autor: Ing. Vít Ondráček
Literární zdroje dostupné u autora

KONTAKT

+420 777 815 279
arbodesign@arbodesign.cz