Přírodní zahrada :: Současná generace tvůrců, část VII.

Definovat současnou scénu na poli přírodě blízkého přístupu k zahradám není jednoduché. Po delší době s určitým odstupem bude jistě snadnější analyzovat životaschopné tendence s určitým přesahem do dalšího vývoje. V Evropě je i v dnešní době dobře patrný bipolarismus mezi formální tradicí francouzskou a méně svázanou tradicí původně anglickou. Formalistická tradice je v zemích latinské Evropy stále živá a tradice francouzského parku se dokázala velmi dobře adaptovat i v nové době. S použitím nových vyjadřovacích prostředků je stále velmi progresivní.

To je pravděpodobně důvod, proč přírodní zahradničení má i v novém tisíciletí svá dominia tradičně v západní Evropě a dominantní postavení anglosaských zemí v tomto odvětí zahradní tvorby je zdá se stále nedotčeno. Zdá se, že v současnosti stále probíhá tvůrčí jiskření mezi ostrovní a kontinentální zahradní tradicí předestřené již v minulých kapitolách. Zatímco anglická zahradní tvorba čerpá ze své přebohaté tradice a v určitém slova smyslu svou zahleděností do minulosti mírně zkostnatěla a tím pádem se stala lehce provinční, ekologický pohled v německy mluvících zemích, dosti založený na výzkumné bázi, se v současnosti zdá mnohem progresivnější. Přitom přibližně uprostřed (geograficky i názorově) se nachází holandský přístup s ambicemi směřujícími až k hegemonii v tomto oboru na celosvětovém poli.

Stejně tak dochází k rozpolcení pohledu na to, co vůbec termín přírodní zahrada znamená. Snad více než kdy dříve reprezentují odlišné postoje zavedené zahradnické organizace včele s univerzitami, výzkumnými pracovišti a samostatnými architekty a spíše laické organizace vedeny dopředu hlavně velkým entuziasmem. Prvky přírodní zahrady se v dnešní době také stále více dostávají také do objektů veřejné zeleně.

Holandská vlna

Za fenoménem holandské přírodní zahrady, který vešel ve známost jako Dutch Wave (Holandská vlna, termín poprvé použitý švédskou zahradnicí Rune Bengtsson), stojí osobnosti jako Henk Gerritsen, Piet Oudolf nebo Ton ter Linden, dnes má však své protagonisty nejen v Nizozemsku, ale i v ostatních státech západní a severní Evropy. Tento styl je někdy také jmenován jako naturalistic planting, ačkoliv jeho kreace bychom v přírodě zřejmě těžko našli. Spíše než o doslovnou citaci se opět jedná o určitý typ abstrakce přírodních společenstev. Příznačná je pro něj biodiverzita a afektovaná abundance tvarů, textur a barevných tónů, které je dosaženo především perenami.

V holandské tvorbě se zřejmě snoubí cit pro architektonickou strukturu britské Arts and Crafts tradice s holandskou láskou k rostlinám. Proto nám připadají kombinace pravidelných geometrických tvarů a neformálních trvalkových výsadeb povědomé. Kořeny dnešní generace holandských zahradníků je zřejmě nutné hledat spíše u holandské zahradní architektky Mien Ruys, než u Louise le Roye. Jako prvotní dílo, které stojí na počátku Holandské vlny lze pak považovat Priona Garden, tvořenou Henkem Gerritsenem (1948-2008) a jeho partnerem Antonem Schlepersem (1945-1993) od konce sedmdesátých let minulého století. Sám Gerritsen se netajil, že setkání s Mien Ruys na něho udělalo velký dojem. Její zahradní filozofie přírodních výsadeb ve výrazně architektonickém prostředí (a wild planting in a strong design) přesně vystihuje i koncept Priona Garden.

Výběr rostlin pro Priona Garden byl už tehdy konzultován s majitelem okrasné školky v Hummelu ve východním Holandsku, Pietem Oudolfem (*1944). V tradici přírodní zahrady se jedná o dalšího protagonistu, který svou tvorbu založil na perfektní znalosti sortimentu podle hesla co nepěstuješ, neznáš. Jeho okrasná školka, kterou vedl se svou ženou Anjou a přilehlá experimentální zahrada se jeví jako výborné východisko pro jeho pozdější expanzi daleko za nizozemské hranice. Díky svým již proslulým realizacím v USA, jako je Lurie Garden v Chicagu nebo High Line a Battery Park na Manhattanu, stejně jako díky své bohaté publikační činnosti se stal současnou zahradnickou celebritou par excellence.

Za esenci zahrady Piet Oudolf považuje její atmosféru, to, jestli je schopna navodit určitou náladu, teprve na další místa staví ostatní skladebné prvky zahrady. Je to ostatně Oudolf, kdo je velkým popularizátorem podzimního a zimního aspektu zahrady. Tedy období, které je spojeno s úpadkem a odumíráním, a ve kterém spatřuje poezii svého druhu.

Obdobou Dutch Wave je v německy mluvících zemí tzv. New German Style (Nový německý styl), který navazuje na tradice německého trvalkářství vytknuté již Karlem Foersterem nebo později Richardem Hansenem.

 

Autor: Ing. Vít Ondráček
Literární zdroje dostupné u autora

KONTAKT

+420 777 815 279
arbodesign@arbodesign.cz