Přírodní zahrada :: Úvod, část I.

Když v roce 1870 anglický zahradník William Robinson poprvé publikoval svou knihu The Wild Garden, způsobil tím značnou kontroverzi. Evropa té doby holdovala historismu, eklektické ornamentální záhony byly zásobeny nově introdukovanými letničkami ze zámořských kolonií (převážně z Jižní Ameriky) a módní byly úzkostlivě udržované parterové trávníky. William Robinson odsoudil tento styl jako marnotratný a pravidelné sečení trávníku nazval draze zaplaceným omylem.

I když zahrada byla vždy prostorem, kterým příroda vstupovala do obydlí lidí, alespoň v západní tradici zahradního umění byla vždy (alespoň částečně) zbavena své divokosti. Teprve ve druhé polovině 20. století, tedy sto let po Robinsonovi, se mění obecné paradigma pohledu našeho člověka na zahradní prostor. Ruku v ruce s devastací životního prostředí a odcizením městského obyvatelstva od procesů probíhajících v krajině vzrůstá potřeba přírodu chránit a navrátit se do ní. V současnosti se staly tzv. přírodní zahrady takřka hlavním proudem současné zahradní a krajinářské tvorby a principy přírodní zahrady stále častěji pronikají za hranice svého tradičního hájemství na soukromých pozemcích také do veřejného prostoru.

 

 

Termín přírodní zahrada 

V současné zahraniční i české literatuře a v odborných i laických kruzích se vžil termín přírodní zahrada (Natural Garden), který v současnosti zastřešuje plejádu přístupů k zahradní tvorbě (někdy i k produkci zahradních plodin). Z tohoto důvodu se jedná spíše o obecné označení, než o odborný termín. Svým způsobem se jedná o protimluv, protože adjektivum přírodní je vnímáno v rozporu s vytvořeným, což zahrada vždy je. S vědomím tohoto paradoxu je však možné pochopit tento přístup jako méně antropocentrický.

Bráno do důsledků, přírodní zahrada ve své podstatě neexistuje, přítomnost zahrady podstatně limituje přítomnost přírody a naopak. Přírodní zahrada je chiméra, spíše obchodní značka, než vyjádření skutečnosti. Zahrada je cílený výtvor člověka, zatímco příroda je projevem jsoucna, které nás obklopuje.

Přesto však nejsou tato slova, příroda a zahrada, antonyma. Velmi záleží na úhlu pohledu, co je považováno za přírodu. Jedná se jen o panenské ekosystémy, nebo existuje i příroda nějakým způsobem ovlivněná člověkem? Koneckonců nenastává zde obdobný posun terminologie jako v případě pojmu krajina, když za krajinu je dnes již běžně považováno i město (městská krajina), což bylo dříve jen těžko myslitelné?

Pojem přírodní zahrada musí být ze své podstaty brán s rezervou, je velmi těžko uchopitelný a hranice mezi přírodní a nepřírodní zahradou jsou vágní, prakticky nevymezitelné. Nejedná se o termín taxativní a odborný. Navíc je charakterizován rozdílným chápáním stran odborné a laické veřejnosti. Toto schizma se projevuje zvláště v poslední době, kdy mohou být za přírodní zahradu považovány opravdu rozdílné přístupy, včetně produkce zahradních a zemědělských plodin.

 

Přírodní zahrada podle vybraných autorů většinou splňuje tyto charakteristiky:

  • Podstatou zůstává pečlivý výběr taxonů a vytvoření dlouhodobě ekologicky stabilních vegetačních prvků (společenstev rostlin), které budou v daných podmínkách stanoviště dlouhodobě prosperovat. Benefitem tohoto přístupu je omezení externích vstupů a extenzifikace péče o vegetační prvky (včetně omezení pesticidů a hnojiv).
  • Zahrada je chápána jako dynamický proces růstu (a rozpadu) s dílčími časovými cykly. Je kladen důraz na atraktivitu kompozice během celého roku, i v dekadentním období podzimního a zimního rozkladu.
  • Zahrada má být tvořena v kontextu daného místa. Vegetační prvky se habituálně podobají přírodním cenózám.
  • Náhoda a nahodilost jsou přítomny jako kompoziční prostředek.
  • Někteří tvůrci zdůrazňují zahradu jako biotop pro co nejpestřejší společenstva živočichů a rostlin (podpora biodiverzity). Přednost v použití mají nativní rostliny a zahradní prvky mají původ v blízkém okolí.

 

 

Autor: Ing. Vít Ondráček
Literární zdroje dostupné u autora

KONTAKT

+420 777 815 279
arbodesign@arbodesign.cz