Přírodní zahrada :: Vývoj v českých zemích, část XI.

Také česká zahradní tvorba reflektuje trend přírodní zahrady, pouze zřídkakdy dosahuje mezinárodního ohlasu.

Až do druhé světové války kopíruje česká zahradní architektura vývoj ve zbytku Evropy. U šlechtických sídel jsou budovány rozsáhlé krajinářské parky, často i s rozsáhlými sbírkami dřevin, což bylo vedeno snahou o získání nových, zejména hospodářsky významných rostlin. V tomto ohledu byli na našem území velmi aktivní například Liechtensteinové v Lednici.

Horlivým zahradníkem byl v českých zemích hrabě Arnošt Silva Tarouca (1860–1936), který dal vzniknout Průhonickému parku v dnešní krajinářské podobě, mimo jiné i jeho spektakulárnímu alpinu. V Průhonicích dodnes sídlí Výzkumný ústav okrasného zahradnictví (VÚKOZ).

Významný český zahradní architekt František Thomayer (1856–1938) také používal ve svých rozvolněných kompozicích rozsáhlé trvalkové partie. Významnými prvorepublikovými zahradníky byli například Josef Vaněk (1886-1968) nebo Martin Fulín (1853-1926).

Po druhé světové dochází vlivem společenských změn k částečnému útlumu okrasného zahradnictví. Domácí zahradní tvorba je víceméně izolována od zbytku Evropy a ve veřejném prostoru je kladen důraz spíše na prostou účelnost výsadeb bez dalších větších nároků. Sortiment rostlin pěstovaných v okrasných školkách se pod vlivem racionalizace také povážlivě zúžil. Také ekologické otázky, které se na západě v sedmdesátých letech staly hybnou silou hnutí přírodní zahrady, nejsou z politických důvodů na bíledni. Přesto se tu a tam podařila realizace zajímavého díla. Například areál brněnského arboreta (Ivar Otruba, Josef Holzbecher a spol.) se svými naturalistickými výsadbami, podrostovými společenstvy a lučními partiemi řadí k úpravám, které plně snesou i mezinárodní srovnání.

Po listopadovém uvolnění poměrů dochází k rychlé implementaci zahraničních trendů také do naší zahradní tvorby. Objevují se první směsi pro zakládání druhově pestrých trávníků (společnosti jako Agrostis Trávníky nebo Planta Naturalis). Tradičně dobré jméno má české skalničkářství. Vzniká množství nových okrasných školek, což spolu s dovozem rostlin vede k podstatnému navýšení dostupného sortimentu rostlin.

Na zahradnické fakultě v Lednici nebo ve výzkumném ústavu v Průhonicích jsou ve spolupráci se soukromým sektorem ověřovány nové přístupy, jako trvalkové mixy nebo životní okruhy rostlin (Adam Baroš, Jiří Martínek), či letničkové záhony z přímého výsevu (Taťána Kuťková) v podmínkách České republiky.

Na scénu také přichází mladá generace zahradních architektů, kteří už prožili většinu svého života ve svobodné společnosti. Rozvoj občanské společnosti se projevuje i v našem oboru. Ekologii se významně věnuje například občanské sdružení Veronica, která pořádá k tématu semináře a také například uděluje plaketky přírodní zahrady. Podobnými tématy se zabývá také nadace Partnerství.

Autor: Ing. Vít Ondráček
Literární zdroje dostupné u autora

KONTAKT

+420 777 815 279
arbodesign@arbodesign.cz